1. Úvod: Ohledání místa činu
Příměstská točna autobusu zdá se být v tuto pozdní hodinu lidu-prázdnou. Ve výklenku čekárny zimomřivě podupává jen několik schoulených postav. Pankrác a spol. „Ledoví mužové“, zvrátili slibný začátek květnu do rozpačitého předjaří a studeny vítr je zhola nepříjemné. Konečně! Zvuk nastartovávaného motoru napřímí všechny obyvatele čekárny. Ale vůz, ještě nevyjíždí. Mladý řidič se něžně loučí s dlouhovláskou, která dnes večer projela celou trusu linky tam i nazpátek. V postávání těchto autobusáckých madon, tak láskyplně a proti všem předpisům nalepeným na dvířka šoférské kukaně, jako by bylo cosi nadčasového.

2. Zlá hodina

Hned další dopis je podepsán Fantom ulice, který kráčí stínem života. podsvětím lidstva. Už to samo, nehledě na další věty, působí jako výplod duševně nemocného grafomana.
Nicméně věta „Děvče, které jsem zabil, bylo prostitutkou" policii přímo nabudí! Vždyť dva dny po tom, co byla veřejnost seznámena s podobou neztotožněné mrtvoly, píše kdosi, že zavražděná patřila k provozovatelkám nejstaršího řemesla. Přitom v době. kdy Fantom psal SVŮJ dopis, tedy nejpozději 6. září. nikdo - ani policie - o profesi mrtvé ženy nevěděl.

3. Tvé tělo bílé, spanilé

V druhé půli září jako by se spád vyšetřování pozvolna, ale neodvratně zpomalil. Pátrání se v podstatě soustřeďuje už jen na zoufale marné pokusy o identifikaci blondýna, který dělal Vranské společnost krátce před její smrtí.  Projeví se to i na referování novin, kde mnohem víc prostoru zbývá na vděčný folklór případu. České slovo píše, že „Po Praze se rozmáhá cynické a přihlouplé žertování, kdy vtipálkové, ukazujíce svým přátelům kufr,  poptávají se: Není libo jednu mrtvolu? Právě ji vezu na nádraží!"