Vrazi.cz Fenomén masových vrahů

56. POSLEDNÍ AUTOBUS (1991)
Půvabná Kamila F. (nar. 1969) navštívila se svým přítelem ve středu 11. prosince 1991 ostravskou restauraci Koruna. Kolem půlnoci odešli společně na zastávku busové linky č. 44 u bufetu Moravěnka. Poslední autobus odjížděl v 00.28 hod. V průběhu jízdy se milenci pohádali a Kamila Pavla požádala, ať s ní dál nejezdí, ať vystoupí. Mladý muž ji vyhověl.

Od té chvíle nebyl zjištěn svědek. který by se na Kamilu F. pamatoval. Podle všeho dojela dívka v 00.40 k nákupnímu středisku Duha v Ostravě-Porubě. odkud jí zbývalo několik set metrů chůze k domovu. Kolem 00.45 hod. ji musel napadnout fyzicky zdatný deviant. Několik svědků z okolních domů také slyšelo v inkriminovanou chvíli krátké ženské volání o pomoc. Pohledem z okna však nic nezjistili, venku panovala hustá, neprůhledná mlha.
Tělo Kamily F. bylo nalezeno až 29. prosince 1991 v nedaleké zalesněné rokli. Je nepochybné, že vrah odřízl oběti určité partie těla a odnesl je z místa činu.
Profil neznámého pachatele vypracovali opavští psychiatři MUDr. René Grumlík. CSc. a MUDr. Milan Vilč. Z obšírného posudku vyplývá, že vražda Kamily F. měla sexuální motivaci, přičemž vražedné a následné jednání pachatele neslo znaky sexuální úchylky, odpovídající představám o aktivitě nekrotilního sadisty. Oddělené části těla oběti byly zřejmě pachatelem odneseny k dalšímu sexuálnímu, event. kanibalistickému nakládání.
Víc podrobností nelze z taktického hlediska zveřejnit. Když jsem s dr. Grumlíkem pracoval na rozhovoru o sestavování psychoprofilů. přišla logicky řeč i na případ Kamily F.
Čím to, že tak těžce deviovaný pachatel nedal o sobě už vědět? (Vynechme obligátní, nebo spíš notorickou obezličku Zemřel nebo Je ve výkonu trestu pro jiný delikt...)
Když o půl roku později došlo k obdobné vraždě v průhonickém parku nedaleko Prahy, myslel jsem, že pachatel udeřil znovu. Policie ovšem oba případy do souvislosti nedává," míní rezervovaně MUDr. Grumlík. „Já říkám, že tygr je v džungli."

57. ZASTAVTE ŽIVOT! (1992)

Ano, náš další případ je chmurně proslulá vražda 21 lete Dity Hrabánkové.
26. května oslovil jmenovanou dívku v Praze 3, na zastávce autobusů v Jičínské ulici, údajně vysoký, štíhlý a kudrnatý blondýn. (Asi si nelze nevzpomenout na popis posledního společníka Otilie Vranské!) Společné odjeli linkou č. 136 a poblíž Ditina bydliště na Spořilově si domluvili na následující den schůzku. 27. května, po 17. hodině, se na ni dívka vydala - podle svědectví její sestry mělo k schůzce s kudrnatým blonďákem dojít před vršovickým podnikem Koh-i-noor. Zda se skutečně konala, není známo. Naopak lze tvrdit, že po odchodu z domova Ditu Hrabánkovou už nikdo z jejích známých živou neviděl.
Nález zohaveného ženského těla dne 9. června 1992 v průhonickém parku - již na území středních Čech - odstartoval vlnu vzrušení, možná senzacechtivou, svým způsobem však logickou: pachatel (pachatelé?) totiž rozřízl hrudník oběti a vyňal z něj veškeré vnitřní orgány! Obojí bylo provedeno odborné, praktikou používanou na patologii. (Jiná Je pochopitelně při otvírání hrudníku práce chirurgova, jiná zas pitevního laboranta.) Dosavadní pátrání po lidech, kteří danou profesi v minulosti vykonávali, nepřineslo pozitivní výsledek. 
Jaký mohl mít vrah motiv k tak děsivému počínání?
Kriminalisté zprvu vytyčili tři verze:
1. rituální záměr,
2. snaha získat tělesné orgány mladé zdravé ženy k transplantaci či prodeji.
3. sadismus nebo jiný projev pachatelovy psychické deviace.
„První dvě vrahovy motivace jsou dnes prakticky vyloučeny. O třetí uvažujeme. Vzhledem k lomu. že tělo bylo v den nálezu už ve značné pokročilém stavu rozkladu, můžeme o znásilnění jen spekulovat. Stav oděvu napovídá, že k němu nedošlo." řekl mi major JUDr. Josef Neděla.
Soudní lékaři konstatovali jako pravděpodobnou příčinu smrti proražení lebky. Pachatel skutečné ponechal mrtvé oběti černé elastické kalhoty. Stačilo mu jen vyhrnout černobílou halenku a začít svou příšernou obdukci.
Ale jak? Potmě a naslepo? Nebo k zločinu došlo večer a vrahovi postačilo ubývající světlo dlouhého květnového dne?
Je vůbec pruhonický park místem činu?
Nález Ditiných slunečních brýlí a jednoho střevíce v přilehlém obilném poli marný dívčin úprk před vrahem nevyvrací. Zrovna tak ovsem mohla být oběť přivezena na místo už mrtvá - pachatel přenášel tělo za zeď parku a ztrátu brýlí a botky nezaregistroval.
Tajemstvím není další pitevní nález, totiž že zbytky střeva oběti byly podvázány pramínkem cizích vlasů, prokazatelně nepatřících oběti. Údajně mělo jít o vlasy mrtvého člověka.
Snad jiné oběti?
Potvrdila to analýza ve švýcarském Bernu?
A co prokázala ještě?
„Nic nepotvrdila, nic nezjistila," konstatuje mjr. Neděla lakonicky.  Jistý senzibil označil jednání pachatele jako touhu po návratu do maminčina bříška. Možná efektní, ale odborně nepodložené. Za serióznější lze považovat jinou domněnku, totiž zda Ditina povaha - vlídně extrovertní, zároveň sangvinicky živá, s potřebou pozitivní sociální atmosféry - nemohla u psychicky labilnějšího člověka, natož psychopata, nastartovat brutální reakci?
„Této úvaze se nebráním. Aspoň v tom smyslu, že pachatelova agrese platila konkrétní oběti. Kdyby byla zaměřena vůči ženám obecně, asi by se od té doby musel projevit znovu."
Naši kriminalisté naváza- li spolupráci s portugalskými a německými kolegy. Zatímco lisabonské vraždy prostitutek spíš připomínají reinkarnaci Jacka Rozparovače. nález částí těla a vnitřností lehké ženštiny ve dvou balících v kontejneru u dálničního odpočívadla poblíž Hamburku - mrtvola nebo aspoň části byly zachovalé, ležely tedy nějaký čas někde v lednici -jsou průhonické vraždě nepoměrně bližší.
Pachatelovým prozatímním epilogem by se dal nazvat nález kabelky Dity Hrabánkové na divoké skládce v malešickém lesoparku. Kabelka obsahovala všechny dosud postrádané osobni věci včetně deníku oběti. K nálezu došlo přesně půl roku po činu, 27. listopadu 1992.
Kabelka byla zachovalá, bez stop působení deště a dalších povětrnostních vlivů, na skládce tedy mohla ležet jen velice krátkou dobu. Co přimělo pachatele, aby se této hmatatelné vzpomínky na svůj čin zbavil?
Policie netuší. Zalistoval jsem novinovými výstřižky k případu. Na podzim roku 1992 se tisk k průhonické kauze vracel jen sporadicky, spíš analytickými než zpravodajskými materiály. Snad jedinou novou informací byl údajný citát v Ditiné diáři z roku 1990: Zastavte živol, chci vystoupit!
Jímavá informace, mající s ohledem na dívčin osud morbidní pachuť- sotva by to však mohlo stačit na znepokojení pachatele, listujícího výtiskem Lidových novin ze 14. 11. 1992.
Pachatele. který se nebál ukrývat tak nebezpečný důkaz proti sobě i v prvních měsících horečného policejního pátrání. Tak si byl jistý! „Domnívám se, že šlo o fetiš, který přestal nového majitele kabelky zajímat," shrnuje mjr. Neděla.

58. NOŽEM DO SRDÍČKA (1992)

Zmizení malého chlapce a nález jeho těla po měsíci pohřešování, ve sklepě a s bodnou ranou v hrudníku, představoval zprvu pro pražské kriminalisty složitý rébus.
O dopadení pachatele - pedofilního bezdomovce - a také o tom, co sdělil při své neobvyklé otevřenosti psychiatrům a psychologovi, se lze dočíst v kapitole OPRAVDU JEN BOBEK. 

59. MRTVÁ NA STŘEŠE (1993)

Sebevražda podezřelého člověka jako by předčasně zatáhla oponu nad pochmurnou tragédií mladé ženy, jejíž tělo bylo po několika týdnech pohřešování objeveno na střeše čtrnáctipodlažního domu ve Frýdku-Místku. Nebo se snad ještě v kauze dočkáme senzačního obratu? Viz kapitola TĚLO NA STŘEŠE VIDĚTI. 

60. POSLEDNÍ DISKOTÉKA (1994)

Konala se v Rumburku a mířila na ni osmnáctiletá dívka. Její smrt nebyla však tím posledním, co vzrušilo severočeské město.
Ne vždy se také novináři povede, aby vedl dialog s člověkem obžalovaným z vraždy. Příběh nebezpečného sadisty a rozhovor s ním je obsažen v kapitole ZABIJÁK.