Vrazi.cz Fenomén masových vrahů

51. TROJÚHELNÍK SMRTI (1990-1991)
Spád zločinu narostl v hlavním městě tak zběsilou měrou, že neobjasněné případy z počátku 90. let jako by zapadaly prachem zapomnění a jména obětí řeknou něco už jen pár zasvěceným. Tři vraždy mladých dívek, spáchané v relativně krátkém časovém odstupu na území Prahy 4, však představuji znepokojivý rébus s mnoha otazníky a málo jistotami.

Pokud shromáždíme všechny dosud zveřejněné informace včetně pátracích televizních relací,  nabízí se tato srovnávací materie:
20. prosince 1990 cestovala nočním autobusem č. 505 devatenáctiletá Markéta Č. Vystoupila poblíž koleje Otava na Jižním Městě, do svého přechodného bydliště vsak už nedošla. Její tělo bylo objeveno teprve 27. 12. v terénní vlně křovinaté stráně, od koleje vzdálené jen pár desítek metrů. Místní policie v roce 1990 registrovala několik znásilnění a pokusů znásilnění, přičemž obětmi byly pasažérky zmíněné noční linky. Pachatel, zřejmě cestující stejným autobusem, operoval v prostoru stanic Opatov a Na Jelenách.
13. srpna 1991 našla svou smrt z rukou vraha 16 letá Šárka H. Předchozího večera navštívila se dvěma kamarádkami vinárnu U Fausta na Karlové náměstí, kde se seznámily s dvojicí mladíků. Jeden z nich Šárce zaimponoval, během večera s ním odešla mimo vinárnu a s kamarádkami se už nesetkala. Po dlouhé době. dík opakovaným pátracím relacím a úmorné práci kriminalistů, se podařilo oba mladíky ztotožnit a vyslechnout, expertiza je však jako možné pachatele vyloučila. Jak jeden z mužů vypověděl, doprovodil Šárku na stanici tramvají Výtoň, odkud odjela sama noční linkou č. 54.  Ke zločinu došlo nedaleko dívčina bydliště, na dohled od podolské vodárny.
6. listopadu 1991 vystoupila krátce po půlnoci z autobusu na lince č. 178 nebo 124 šestadvacetiletá ing. Pavlína H. členka křesťanské sekty Živá vodu. Na cestě k nedaleké hotelové ubytovně na Zeleném pruhu, kde přechodně bydlela, byla napadena neznámým člověkem, který ji usmrtil
Co mají tři zmíněné případy společného? Především se udaly na poměrně malém prostoru jinak rozlehlého pražského obvodu.
Motiv pachatele byl dle všeho sexuální, jako příčinu smrti stanovil lékař pokaždé udušení z uškrcení. Pachatel vždy odnesl z místa činu pár drobností, zřejmě na památku, dvakrát byla zajištěna shodná biologická stopa.
Lze konstatovat, že zmíněné tři vraždy jsou dílem jednoho pachatele? Podplukovník JUDr. Ivan Smékal, vedoucí oddělení vražd Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy, se na takovou otázku tváří rezervovaně: „Novinář si takové konstatování dovolit může. Po smrti poslední oběti jsem ostatně v jednom deníku viděl titulek Sexuální maniak opět udeřil! Po mně ovšem takové vyjádření nechtějte.
Shodných znaků bychom zřejmě našli ještě víc. ale ani to nás neopravňuje objektivně prohlásit, že hledáme trojnásobného vraha. Každý z těchto případů představuje samostatný spis.
"Jak vypadá stav vyšetřování s několikaletým odstupem?
„Šetření v okruhu známých obětí, ale i prověrky vytipovaných lidí jsou už samozřejmě skončeny. Na některých poznatcích pracuje kriminální policie stále. Například se podařilo zadržet pachatele některých zmiňovaných útoků vůči ženám poblíž trasy autobusu č. 505. K objasnění vraždy Markéty Č. to však nestačilo."
P. S. Zmíním se ještě o dvou pražských případech vražd mladých žen. které čekají na své objasnění.
14. října 1993 ubodal na periferní cestě Nová Ves-Ovčí Hájek v prostoru Prahy 5 neznámý pachatel I5letou studentku Jitku K., která šla v ranních hodinách do školy. Sexuální motiv nebyl prokázán, nelze však vyloučit, že šlo o sadistu. který se ukojil usmrcením oběti. Několik svědků zahlédlo osudného rána postávat mezi zdejšími stromy cikánského mladíka, nápadná prý byla jeho snaha, aby ho nikdo neviděl zblízka.
8. července 1994 uškrtil neznámý pachatel na Zahradním Městě v obvodu Prahy 10 devatenáctiletou prostitutku Evu M. v jejím bytě. Byl to zřejmě pachatel, kdo zanechal při svém odchodu na dveřích pohřební kytici. Ani zde ovšem není sexuální motiv činu bezpečně prokázán.
V nemalém množství obdobně laděných vražd, pokusů vražd a násilných trestných činů. spáchaných v Praze, není jednoduché se orientovat. Jako by se tu ale nabízela ještě jedna série. Čtyři měsíce před vraždou Evy M. napadl v jistém bytě ve Štětínské ulici v Praze S prostitutku Miluši zákazník. Počínal si tak brutálně, že žena hledala spásu v útěku oknem, za kterým bylo lešení. To ji však neudrželo, takže Miluše se zřítila a utrpěla zranění. V květnu 1995 oslovil těhotnou prostitutku Zlatuši potenciální zákazník. V jejím kamrlíku v ulici U půjčovny v Praze l se pak představil jako policista. Za nestandardní sexuální styk nezaplatil, navíc se pokusil usmrtit ženu výstřelem, který prošel krkem do plic a hrudníku.
A aby to nebylo všechno, pražští kriminalisté eviduji ještě další střelce bez motivu, napadající i ctihodné ženy jak na ulici (postřelení Libuše H. v prostoru Prahy 9 ze dne 21. 12. 1995), tak v domovním interiéru (postřelení Markéty T. ze dne 16. 7. 1997. kdy se místem stal dům na Václavském náměstí). Dodávám však. že pachatelův popis není vždy totožný.
Chmurné události korunovala vražda reportérky Rádia Svobodná Evropa Molly G.. která 24. 7. 1997 přicestovala do České republiky vlakem z Mnichova. Sedm minut po příjezdu vlaku, kousek od nádraží, jí neznámý pachatel prostřelil hrdlo!

52. PŘÍPITEK SE SMRTÍ (1991)

Silvestrovské oslavy mají punc bezuzdného veselí a třeštění - konzumace alkoholu však činí tuto noc z policejního hlediska dosti kritickou. Jestliže vánoční svátky bývají ve znamení sebevražd opuštěných, zoufalých lidiček, na přelomu starého u nového roku dochází často k násilné trestné činnosti mezi rozhádanými partnery.
Nicméně případ, který se odehrál z 31. prosince 1990 na 1. ledna 1991 ve Frýdku-Mistku, byl vskutku ojedinělý. „Na Nový rok odpoledne našli občané v objektu jedné ze základních škol mrtvolu polonahé ženy." vzpomíná pplk. JUDr. Luboš Valerián. „Ležela na dně terénní úpravy, vedoucí asi tři metry pod úrovní zadního traktu. Totožnost jsme snadno zjistili podle dokladů v nedaleko pohozené kabelce." Složitější bylo stanovit pohyb 32leté Blanky Z. během předcházejícího večera. Konečný obrázek se rýsoval zhruba takto: žena se zúčastnila zábavy v jednom ostravském zábavním podniku. Odsud odešla kolem 22. hodiny a měla namířeno domu, do Frýdku-Místku. Stopem dojela až k místnímu kulturnímu domu. kde pokračovala v oslavách.
„Jak ale zjistit, s kým se žena na zábavě bavila a s kým případně odešla? Přítomno bylo asi 400 hostů, bohužel neexistoval jmenný seznam, rezervace místenek či něco podobného. Měli jsme velký nákres sálu se všemi stoly a postupné, výpověď po výpovědi, jsme doplňovali jednotlivá jména." Podle ppik. Valeriána napomohla hodné kriminalistům pitva. Vrah obět surově zmlátil, zkopal a pořezal, bezprostřední příčinou smrti bylo udušení z vdechnutí krve z rozsáhlých poranění skeletu obličeje a řezného poranění krku. Nejdůležitější pitevní poznatek však znamenal nález kruhovité čepičky o průměru 13 mm a síle 0,5 mm, vytažené z těžce zdevastované poševní sliznice. Jednalo se o zátku výbušného prostředku, tzv. petardy.
Její vložení do pochvy s vyvoláním exploze vedlo k těžkým vnitřním zraněním působením vysokých teplot až do 3.000 stupňů Celsia a tlakové vlny. 
Z výpovědí hostů na silvestrovské oslavě bylo už policistům známo, že přímo v sále vybuchlo takových petard několik. Podařilo se zjistit, že tyto žertovné výbuchy má na svědomí 24 letý Antonín M.. kterého svědci navíc viděli asi půl hodiny před půlnocí v přítomnosti zavražděné.
Jednalo se o člověka v minulosti odsouzeného za násilné sexuální delikty k zhruba pětiletému vězení. Dík prezidentově amnestii však opustil brány kriminálu o rok dřív, soud zrušil i původně nařízenou ochrannou ústavní léčbu!
 Kriminalisté zadrželi Antonína M. ve chvíli, kdy se v hotelovém pokoji pokusil požitím medikamentů a podřezáním žil o sebevraždu. Před činem napsal ještě dopisy na rozloučenou, ve kterých se označil za nevinnou oběť štvanice a popřál policii hodně štěstí k dopadení skutečného pachatele.
„Obviněný se doznal v plném rozsahu. Ženu doprovázel domů. došlo mezi nimi k hádce, a tak ji napadl. Petardu v těle oběti odpálil v prvních minutách nového roku, ve zvukové kulise jásotu a nadšení celého okolí. Potom se vrátil na zábavu a pokračoval se svými přáteli w oslavách. Odpoledne už zpovzdálí pozoroval, jak ohledáváme místo činu." poznamenává pplk. Valerián.
Znalci vyhodnotili Antonína M. jako psychopalickou osobnost trpící sexuální deviací, totiž sadismem a doporučili kastraci. Trest, který si odsedí ve vězení, stanovil soud na 15 let odnětí svobody.

53. SPLNĚNÝ SEN (1991)

Začátkem roku 1991 chytil Tomáš P, 26letý ostravský toxikoman a alkoholik, zatoulanou kočku. Holýma ruka ji prý zaživa roztrhal a ještě horká střeva rozvěsil po hřebicích na zdi. Myslel si. že přináší oběť Satanovi. Jenomže ten nejnebezpečnější démon byl v jeho povaze, jeho návycích a nezdrženlivosti. V zdrogovaném stavu si rád vybavoval násilné scény, „scény s plamenama a krví".
Tomáš P. o sobě leccos tušil, neučinil však nic. aby narůstající hrozbu utlumil. Takže se TO nakonec přece jen stalo. 6. března 1991 objevil jistý svědek ve sklepe hospodářského přístavku v Mariánskohorské ulici,v takzvaném Áčku, oblíbeném to místě feťáckých dýchánků, figurínu. Vzápětí však pochopil, že jde o obnaženou a ohořelou mrtvolu ženského pohlaví. V obličeji mrtvé, ale především na břichu, v oblasti pánve a genitálií, byly zjevné známky ohoření a zuhelnatění. V řitním otvoru měla zastrčenou láhev od acetonového ředidla.
Dejme opět slovo pplk. JUDr. Valeriánovi:  „Na pravé straně krku bylo šest vodorovných řezných poranění délky 3,5-8,5 cm ostrým řezným nástrojem. Jedna z ran proťala pravou krční tepnu. Dalšími zraněními byly popáleniny II. až III. stupně v obličeji, na krku a na hrudníku se zřejmou vitální reakcí. Podle soudních lékařů znamenalo proříznutí krční tepny smrt vykrvácením." Neznámá žena by nepřežila ani polití hlavy a krku hořlavinou s následným zapálením, zemřela by za několik dní i při poskytnutí lékařské péče. Smrt si pojistila svou oběť dokonce natřikrát - kromě 2.94 promile alkoholu v krvi byla v žaludku zavražděné prokázána zhoubná koncentrace toluenu, která by, nedojít k vykrvácení, znamenala ztrátu života během několika hodin!  Důležitý krok na cestě zu pachatelem znamenalo ztotožnění oběti. Jednalo se o 39 letou Amálii S. jednu z postaviček ostravského podsvětí. O svých šest dětí nejevila zájem, podřadné putyky střídala stejně jako náruče milenců. Naposledy ji viděli v pondělí 4. března v devět hodin večer v restauraci U Křižánka. kde si přisedla k jakémusi muži. Jeho popis a další zjištěné poznatky vedly kriminalisty k Tomášovi P.
Ten doznal, že 4. března se skutečné oznámil v hostinci s Amálii S. Popíjeli vydatně rum a pivo, v průběhu večera se domluvili, že půjdou do Áčka. Že si tam zaťetují a že budou spolu souložit. V naprosté tmě sklepa, už v milostném rozpoložení, začali čichat aceton z igelitového sáčku. „Při souloži jsem držel stále sáček v ruce a chvílemi z něj čichal. Možná, že nevěděla, že to dělám, protože najednou rozhodila rukama, vyrazila mi sáček a obsah se jí asi vylil na obličej. Vyskočila a začala křičet, že jí pálí v očích. Chtěl jsem jí utřít ksicht a škrtnul jsem proto zapalovačem. V tu ránu začala hořet. Hořela ji hlava a tělo až do pasu, prostě všude, kde byla politá acetonem. Díval jsem se, jak hoří. Spadla na zem, na bok. hořela snad dvě nebo tři minuty. Potom se plameny zmírnily a dohořely. Nevím, co mě v tu chvíli napadlo. Vzal jsem láhev od ředidla, urazil jsem jí hrdlo a ostrým střepem opakovaně tu ženskou řezal do krku," vypověděl Tomáš P.
Doznal také, že druhý den, aby získal alibi, přivedl do Áčka své kumpány. Pak jim učinil neskutečnou nabídku: „Vsadte se o tisícovku. že ji opíchám!" Kamarádi ho naopak žádali, ať té figuríně přikryje obličej, že je to hrozné, „když na ně takhle čumí". I nadále vyvíjel P. v blízkosti mrtvoly aktivitu. Ohmatával její tělo, za- strčil jí do řitního otvoru láhev, nakonec jí polil břicho a stehna ředidlem a zapálil. Právě v ten okamžik vzniklo výrazné a posmrtné  ohořeni těla. 
Znalci z oboru psychiatrie a psychologie neseznali u Tomáše  P. duševní chorobu, tedy psychózu, zato poruchu osobnosti - psychopatii s výraznými rysy nezdrženlivosti (nadměrné požívání alkoholu a drog s vyvinutou vysokou závislostí), výbušnosti, krutosti a agresivity.
Sexuologické vyšetření prokázalo, že P. trpí nebezpečnou polymortní sexuální deviací, sadismem a tetišistickými rysy pyrofilie a nekrofilie.
„Zjednodušeně řečeno," konstatuje ppik. Valerián.“Tomáše P. láká utrpení partnerky, její znehybnění, oheň a posmrtné změny. Když uviděl nahou ženu, jak se bolestí zmítá v plamenech, měl najednou před sebou to, co si dosud jen představoval. Oheň a ženská muka v něm uvolnily sexuální deviaci. Proto rozřezal střepem krk ženě, která s ním ještě před chvílí dobrovolně souložila. Proto ho taky mrtvola oběti přitahovala i druhý den."
Obviněný muž si v průběhu přípravného řízení začal vymýšlet krkolomné verze o své nevině, soud však uvěřil obžalobě a jejím důkazům.
Jenomže. Soud vycházel ze zbabělé novely trestního zákona z roku 1991 a rozhodl, že obžalovaný spáchal svůj čin v důsledku intoxikace těkavou látkou, alkoholu a sexuální deviace ve stavu nepříčetnosti a překvalifikoval jeho čin z § 219, vraždy, na § 201 trestního zákona, tedy trestný čin opilství s maximálním postihem osmi let vězení!
Tomáš P. nakonec vyvázl s trestem 6,5 roku s nařízeným protialkoholním a sexuologickým léčením ústavní formou. 

54. ROMEO S KUDLOU (1991)

Zlom v zdánlivě poklidném životě vyučeného knihaře Václava P., manžela a trojnásobného otce. žijícího na Plzeňsku, znamenala četba knihy markýze de Sade Justinu, popisující nejrůznější sexuální násilí vůči ženám.
Pasáž o koitu, vykonaném na svázané a na háku pověšené ženě. ho fascinovala. Začal snít o anální souloži se znehybněnou ženou, svíjející se rozkoší. Od roku 1989 kontaktoval prostřednictvím inzertních periodik téměř devadesát žen a psal jim dopisy chlípného i sadomasochistického obsahu. „Sjíždím ústy k tvému klínu, prsty rozhrnuji šalvějové houští v květu rozkroku, před očima se mi zjevuje nádherná orchidej, královna tvé zahrádky. Rozhrnuji jazykem tvé brokátové plenty." Sliboval údajné rozměry svého přirození 27x6 centimetrů:“Takových ocasů je v republice málo! Orgasmus budeš mít v jednom kuse, potečeš jako Niagara!" Postupně přitvrzoval: „Ty se z nepříčetnosti z rozkoše POCHČIJEŠ! Nakonec z tebe udělám masochistku! Zašněruju ti kozy do opratí, ocasem tě budu mlátit do hlavy, rozšlehám ti zadek bičíkem. Teč a piš. Vašek."
Ženy si čísloval položkami, u některých připsal Exitus nebo Exitus nutný, Žádá mou adresu! Jestliže si jako slibovaný supersamec dělal dopisy nemalou reklamu, intimní sblížení znamenalo pro některé ženy hotové zklamání.
Ale Václav P. ve svém přesvědčení nepolevoval. Navštěvoval inzerentky vybaven drátem, nožem, gumovými prsty (přál si napřed ženu dráždit), také pepřem proti policejním psům a věřil, že svůj koitus do análů přece jen jednou uskuteční.
V květnu 1991 odpověděl na inzerát mladé ženy a maminky ještě ne půlročního chlapečka, nabízející pohlídáni dítěte. 7. 5. k ní zašel na návštěvu. 40 letý vousáč, údajný vdovec s malými dětmi, působil na 19 letou Ilonu Z. sympaticky jen do té chvíle, než na ní začal požadovat sex za peníze. „Nejsem zvědavá na každého chcípáka." údajně řekla rozzuřená Z.
Chtěla na muži, aby okamžitě vypadnul z bytu. Václav P. ji uhodil dvakrát do hlavy lahví. O pomoc křičící ženě pak zasadil nožem šestnáct bodných ran do hrudníku, dokud ji neumlčel. Náhle se však rozdrnčel bytový zvonek a když se P. opatrně podíval kukátkem, uviděl na chodbě nějakou starší ženu. Jedinou cestu k úniku tak představoval skok z okna ze zvýšeného přízemí, což Václav P. zvládl jen napůl - při dopadu si zlomil patní kost na obou nohách a už se jen došoural k opodál stojící lavičce. Zde zůstal bezmocně sedět, s oblekem a rukama od krve, až do příjezdu policie.
Lékaři označili obviněného jako schizoidní osobnost a agresivního sadistu (poznámky typu Exitus nutný vysvětloval P.. že se jednalo o krycí heslo nutného rozchodu - šlo tedy o projev jakéhosi velikášství), v rámci ochranné ústavní léčby doporučili operativní odnětí pohlavních žláz.
Václav P. byl pravomocně odsouzen k 20 letům odnětí svobody.

55. VRAŽDA MLUVÍ JASNOU ŘEČÍ (1991)

Připomínalo to zpočátku román od Agathy Christie: Představme si slušné, trochu ospalé městečko Vítkov v opavském okrese, kde slovo vražda představovalo pojem jen pro pamětníky. Náhle - během čtyř letních týdnů - dvě násilná úmrtí! Co navíc, obnažená těla obětí a jejich krvavá poranění nasvědčovala, že ve Vítkově a jeho okolí se pohybuje nebezpečný sexuální deviant!
16. srpna 1991 odešla odpoledne na maliny k Pavelským rybníkům 55 letá Jarmila M. Našli ji až druhý den večer. Žena ležela ve strouze, mrtvá a nahá, s rukama svázanýma v zápěstí svými plavkovými kalhotkami. Podle soudních lékařů mohlo být zranění na pravém spánku způsobeno kamenem a mělo zřejmě omračující charakter. Příčinou smrti bylo udušení ze zardoušení. Přítomnost spermatu znalci při pitvě neobjevili, zato vsak poranění genitálu zasunutím a zatlačením pevného podlouhlého předmětu, nejspíš větve. Dobu smrti stanovili lékaři na odpolední až pozdně večerní hodiny pátku 16. srpna, čemuž odpovídal i nález lehce natrávených malin v žaludku Jarmily M.
Dopoledne 14. září 1991 ohlásil vítkovské policii občan z místní cikánské komunity, že od včerejšího večera pohřešuje devítiletou Romanu K. Podle sestřenice nezvěstné si obě děvčátka hrála u školy. Pak za nimi přišel nějaký pán a Renatě řekl, ať s ním jde, že jí koupí čokoládu. Než Renata odešla, řekla mi, že toho pána zná, že je to Tomáš. Osoba tohoto jména nebyla příbuzným Renaty K. neznámá. Jeden čas s nimi bydlel jistý Tomáš Golas, který tak trochu patřil do rodiny. „Měl Renatu hrozně rád. Hrával si s ní, dělali spolu různé srandy. Říkal jí, že až bude velká, bude jeho nevěstou." řekla později šokovaná Golasova manželka. Ještě než využila svého práva a vzdala se svědecké výpovědi, uvedla. že ráno viděla na manželových kalhotách skvrny od krve. Chvíli poté si její muž texasky pečlivě vypral.
Nutno dodat, že jméno Golas (nar. 1951) nebylo neznámé ani policii. Přistěhoval se sice do Vítkova před několika měsíci, ale s bohatě popsaným trestním rejstříkem, vesměs za násilné sexuální delikty. Postupně napadl sedm osob ženského pohlaví ve věku od 12 do 37 let, bitím, škrcením a výhrůžkami usmrcení se je snažil přimět k povolnosti. Jeho diagnóza zněla: patologická sexuální agresivita. Nic nepomohla ani dvojí ochranná ústavní léčba. Doporučenou kastraci Golas, navzdory výroku: „Přepadání žen mě uspokojuje víc než pohlavní styk s manželkou.", tvrdošíjně odmítal. Bláhová amnestie prezidenta Havla mu nakonec umožnila dostat se z kriminálu. Zakrátko docházel Golas k lékaři už jen ambulantně a rád se prezentoval jako bezproblémový a v manželství usazený pacient. Tlumící lék Thioridazin však nebyl všemocný. V srpnu 1991 v Golasově mysli ožila opět jeho deviace:
„Měl jsem divné myšlenky. Že zase někoho přepadnu." Deviant na dotazy policistů zprvu popíral, že by měl s Renatiným zmizením co- koliv společného. Jako alibi uváděl vskutku vyčerpávající pohyb po místních hospodách, ale postupně se do své výpovědi zamotával víc a víc. Nakonec doznal, že Renatu vylákal pod slibem čokolády do lesa. Zde jí stáhl tepláky a kalhotky a manipuloval prstem v jejím přirození. Když holčička chtěla domů. dostal strach, že na něj bude žalovat: „Chytil jsem ji oběma rukama kolem krku a za- rdousil ji."
Krátce nato dovedl Golas policisty k lesíku za městem, kde leželo mrtvé a polonahé dětské tělíčko. Jestliže pitevní nález odpovídal výpovědi obviněného v otázce příčiny smrti, vyloučili lékaři, že by se oběť chovala klidně při Golasových sexuálních hrátkách. Do genitálu musel být zaveden jiný předmět než prst, zároveň šlo o poranění velmi bolestivé. Golas zanedlouho obrátil a popíral, že by se smrtí Renaty měl něco společného. Kritického dne v lese vůbec nebyl. Hlavním argumentem jeho údajné neviny byla ztráta občanského průkazu, ke které došlo právě 13. září. „Kdybych v tom lese byl, jak tvrdíte, musel by se tam přece ten průkaz najít," mlel do omrzení. Nebude proto na škodu citovat krátkou pasáž z Golasova výslechu, ke kterému došlo 22. ledna 1992. 
Otázka vyšetřovatele: Byl jste poblíž místa nálezu těla K., tedy v onom lese, někdy dříve? A pokud ano, kdy naposled?
Odpověd obviněného: Byl jsem tam vícekrát. Naposledy asi tři nebo čtyři měsíce předtím. V den vraždy, 13. září 1991. jsem tam určitě nebyl.
Otázka: Ani den dříve, tedy 12. září?
Odpověd: Určitě ne.
Otázka: Vysvětlete ledy, jak se na toto místo, poblíž nálezu mrtvoly, dostal vás občansky průkaz, nalezeny 7. ledna 1992 pracovníkem lesní správy?
Odpověď: Nevím.
Otázka: Vysvětlete, jak je možné, ze v nalezeném průkaze jsou jízdenky z 11. a 12. září 1991 ?
Odpověď: Nevím.
Otázka: Chcete k lomu ještě něco uvést?
Odpověd: Nechci
K tomu lze dodat jen jediné - spadla klec!
Golas byl pochopitelně dáván do souvislosti i s násilnou smrtí Jarmily M. Během rozhovoru s psychiatry se sám podřekl, že asi měsíc před vraždou Renaty měl svoje divné myšlenky a vydal se za nějakou starou osamělou ženou.
Vzápětí se zarazil a na dotazy znalců tvrdil, že nikdy neřekl starou. Že se jednalo o dívku asi dvacetiletou a že jí nic neudělal.
Jako člověka, klasifikovaného písmeny ZNR, tedy Zvlášť nebezpečný recidivista, ho k zapírání zřejmě vedl strach z vysokého trestu.
I takové obavy mohly samozřejmě sehrát svou roli." soudí vyšetřovatel mjr. Miroslav Štencel. „Ale především si myslím, že Golasovo zapírání - pokud se činu dopustil - mělo původ v jakémsi profesním studu. Vžijte se částečně do jeho psychiky - až dosud byly cílem jeho agrese mladé ženy. Nyní by měl přiznat, že ho vzrušila důchodkyně?" Srovnáním obou případů z kriminalistického, soudně-lékařského i z psychiatrického hlediska vyplynula až překvapivá podobnost: Způsob útoku, volba slabé, téměř bezbranné oběti, obnažení jejího těla a způsob ukájení.
Až by se chtělo zvolat s Hamletem: Vražda mluví jasnou řečí!
„Přiložíme-li profil vraha Renaty K. na pomyslnou matrici chování devianta vůči Jarmile M., obě kauzy se dokonale překrývají," říká mjr. Štencel. „Případ se v roce 1993 dostal na mezinárodní soudně- lékařskou konferenci, a to ve formě přednášky s výmluvným titulem Je podobnost dvou vražd jen náhodná?"
Tomáš Golas nebyl z vraždy Jarmily M. sice nikdy obviněn, vysokému trestu však po zásluze neunikl. Trest odnětí svobody 22 let si odpyká až 13. září 2013, jako dvaašesátiletý muž. Na stejný den je pro něho už rezervován pokojík psychiatrické léčebny.

Zdroj: Viktorín Šulc