Vrazi.cz Fenomén masových vrahů

36. TVÁŘ Z FOTOGRAFIE (1983)
Dětství nebezpečného a surového sexuálního násilníka Miroslava Stehlíka (nar. 1956) poznamenala vedle rodinných genu špatná výchova. Jeho otec. alkoholik a kriminálník, byl v roce 1960 odsouzen za pohlavní zneužití nezletilé dívky, čemuž asistovala i jeho manželka! Malý Mirek byl z pěti sourozenců nejchytřejší (jako jediný nemusel do zvláštní školy), ale také nejdivočejší. Stehlíkův násilnický vztah k ženám se projevil už v jeho patnácti letech, kdy se pokusil znásilnit v prádelně 22 letou ženu. Po dopadení bezostyšně tvrdil, že oběť ho vyzývala k souloži a sama si sundala kalhotky.

Ve zkušební době se dopustil dlouhé série bytových vloupaček - v několika případech otevřel plynové kohoutky nebo založil požár: „Když se nedalo nic ukradnout, tak ať aspoň nájemníci pochcípají!"
V roce 1974 spáchal další pokus o znásilnění, 27 leté ženě vyhrožoval zabitím a napadl ji železnou tyčí. Během sedmiletého vězení se postupně propracovával do těžší a těžší vězeňské kategorie. Skončil ve valdické trojce a třebaže mlád, získal mezi spoluvězni výrazné postavení. Po odpykání trestu v roce 1982 se jeho dalším domovem stal bohnický psychiatrický ústav. Léčbu, která měla utlumit jeho sexuální funkce, podstupoval ukázněné a zakrátko tak získal výhodu občasných vycházek.
10.srpna 1983 byla ve vysočanském parku v Praze 9 nalezena obnažená mrtvola 30 leté úřednice Zdeňky H. Naposledy ji známí viděli v noci ze 6. na 7. srpna v pražské vinárně Slovanka. Příčinou smrti bylo udušení z uškrcení. vražedným nástrojem se stal kus šatů oběti, které pachatel pevně uvázal kolem hrdla. V početné skupině deviovaných osob. jejichž alibi kriminalisté prověřovali, se logicky vyskytoval i Stehlík.
 Podle údajů, poskytnutých psychiatrickou léčebnou. však neměl v inkriminované době povolenou vycházku. Stehlík tak ze seznamu podezřelých vypadl.
19. srpna 1983 byla na odpočívadle schodiště jednoho vršovického domu v Praze 10 nalezena obnažená mrtvola 28 leté Blanky N., zdejší nájemnice. Příčinou smrti byla bodná rána do srdce. Pachatel zasadil oběti ještě dalsi tři rány, před smrtí ji rdousil a škrtil. Poslední výskyt Blanky N. pocházel z vršovické vinárny U hroznu, odkud odcházela kolem druhé hodiny ranní. Zajímavé svědectví podala jedna z obyvalelek domu. která kolem půl třetí ráno 19.8. slyšela údajně mužský hlas:  „Ty svině, já tě stejně oddělám!" a hlas Blanky N.. která říkala: .Já s tebou nebudu!"
Pátrání se tak pochopitelně zaostřilo na možné partnery oběti. Byla to vsak klamná stopa - podle všeho Blanka N. vykřikla větu: „Já s tebou nepůjdu (nepudu)!"
Neblahá série napadení žen, soustředěná především do prostoru Prahy lII. pokračovala dalšími případy. Byť nedošlo k vraždám, oběti byly bolestivě znásilňovány, bity a zraňovány. K sexuální agresi vůči mladičké poštovní doručovatelce. za bílého dne, nedošlo jen šťastnou souhrou náhod! Dvěma mužům, kteří násilníka pronásledovali po frekventované ulici, mezi auty a tramvajemi, fyzicky dobře disponovaný mladík unikl.
Rozuzlení případu přineslo svědectví ženy. znásilněné neznámým pachatelem v nočních hodinách z 31. srpna na l. září. V průběhu výslechu uvedla, že člověk, který ji napadl, jí připomínal spolužáka její mladší sestry ze základní školy. Nebylo zas tak složité vyhledat příslušnou třídní fotografii, s dětmi vyrovnanými ve třech řadách nad sebou: tvář patřila Miroslavu Stehlíkovi.
1.9.1983 byl Stehlík zadržen. Hned v průběhu prvního výslechu doznal vraždu Zdeňky H. (psychiatrická léčebna neměla o pohybu svých pacientů dostatečný přehled) a také Blanky N. (právě ten den byla jeho ústavní léčba změněna na ambulantní)
Dalších více jak deseti přepadení se dopustil buď v době vycházek nebo krátkodobých útěků z léčebny.
Znalci byl Stehlík posouzen jako psychopatická osobnost, s markantním sklonem k agresivitě a pohlavně deviantnímu jednání s projevy agresivity, sadismu až nekrosadismu.
Rozsudek trestu smrti byl vykonán 25. února 1986. 
P. S. Pokud by se moje poznámka o rodinných genech Stehlíků zdála někomu nevědecká, doplním, že jeden z Miroslavých bratrů má za sebou úctyhodnou řadu trestných činů majetkového charakteru a vysloužil si punc zvláště nebezpečného recidivisty. Další z bratrů si mj. navlékal před souloží s manželkou černé rukavice a rdousil ji. Jako čtyřiadvacetiletý zavraždil v roce 1981 šedesátiletou sousedku v domě.
Motiv? Po hádce s tchyní dostal prý vztek na všechny staré baby.

37. ZMĚNA TOTOŽNOSTI (1984)

Malé osůbce v zemědělském učilišti v Dolní Rovni říkali Pinďo. Nešlo jen o malý vzrůst osloveného - nikdo doopravdy nevěděl, jestli se jedná o kluka nebo o holku. V Chrudimi, kde tzv. Piňda (nar. 1967) přebýval v podnájmu, ho podle oblečení a chování považovali za umouneného kluka. Ve skutečnosti se jednalo o dívku Danielu.
Od dětství toužila stát se chlapcem a snaha naplnit tento sen byla čím dál úpornější. Oblíbené spolužačce tvrdila, že je ze sedmi sourozenců (ve skutečnosti byla adoptována), že je kluk a sestra Daniela že zůstala doma. Tutéž dívku ve sklepě osahávala na prsou i na přirození, spustila si kalhoty dolů. zavedla jí do geni- tálu prst a jen v trenýrkách naznačovala kopulační pohyby.
29. června 1984 poslední den školního roku vycpala dívka Daniela prezervativ kovovou pružinou a toaletním papírem a odjela do školy. Opět chtěla oblíbenou spolužačku přesvědčit o svém mužství, ta ji ale příkře odbyla.
Když se Daniela vrátila do Chrudimi, vlákala v poledních hodinách do bytu, kde žila v podnájmu, 11letého chlapce. Omráčila ho několika údery tenisovou raketou do hlavy, vysvlékla a uřízla mu penis. Poté chlapce zneužila zasunutím připraveného prezervativu do análů a své běsnění ukončila vraždou - ponořila hlavu oběti do kbelíku s vodou. Po činu omotala uříznuté přirození nití a izolepou, sama si oholila ochlupení genitálu, zasunula si pyj do trenýrek a odešla na procházku. Teprve kolem půl čtvrté odpoledne oznámila zaměstnancům prodejny, umístěné v přízemí domu. kde bydlela, že nahoře v bytě leží mrtvý jedenáctiletý chlapec.
Když na stanici VB procházela osobní prohlídkou, zjistila jedna z příslušnic, že Daniela má v přirození něco zastrčeno. V tu chvíli vytáhla podezřelá dívka předmět ven a vsunula si jej do úst. Po opakované výzvě předmět vyplivla na zem - jednalo se o odříznutý penis oběti.
Znalci zjistili u obžalované sexuální úchylku transsexualismu, rysy psychopatie a kombinaci hysterických, schizoidních a agresivních rysů. násobených naprostou bezohledností a citovou chladností.
Mladistvá Daniela P. byla pravomocně odsouzena v červenci 1985 k devíti letům odnětí svobody a ochrannému ústavnímu psychiatrickému léčení. I tak se zdál trest jejím adoptivním rodičům příliš krutý a apelovali na všechny možné instance o jeho zmírnění. 
P. S. Mám ve svém archívu dopis příbuzné oběti, ve kterém si mně stěžuje, jakému psychickému tlaku je rodina zavražděného chlapce vystavena. Daniela P. vystoupila v červenci 1996 v televizním pořadu Tabu a její současnou duševní kondici označil přítomný sexuolog Jaroslav Zvěřina za výbornou.
Nedlouho poté se údajně vyléčená dívka objevila doma u svých adoptivních rodičů v Havlíčkově Brodě, exhibovala i v dalším televizním pořadu Carusošou: „Nikoho nezajímá, jak v takových chvílích trpí zdrcená rodina oběti!" píše v závěru svého dopisu paní J. z Pardubic.

38. NAPOSLEDY VIDĚNA... (1984-1989)

O záhadných a ne zcela objasněných vraždách stopařek na území severní a jižní Moravy by bylo možné napsat samostatnou knihu.
Svým způsobem už vlastně taková publikace existuje, slouží ovšem jen odborným účelům a jako vyhodnocení taktických hledisek ji sepsali spolu s experty Ústředny kriminální policie důvěrné zasvěcení kriminalisté z Brna a Ostravy. Studie mj. srovnává vek napadených žen, jejich stav. fyzickou podobu, vztah k autostopu, dobu činu (ve většině případů došlo k vraždě ve večerních nebo nočních hodinách). Posuzován byl aspekt roční doby a dnu. kdy k činu došlo, vzdálenost místa posledního výskytu žen a místa nálezu jejich těl. Dále za jakých okolnosti nejspíš pachatel volí svůj první útok. zda se oběti bránily, zda pachatel něco ženám odcizil.
Závěr studie? S největší pravděpodobností se nejedná o jediného  pachatele. 
Zavítejme nejprve na jih Moravy.
19 letá studentka Alena Šebečková (plná jména uvádím proto, že jsou notoricky známa z četných pátracích relací) byla naposledy spatřena 24. 7. 1988 v okolí Zdounek. 10. října ji nalezli lidé při sklizni kukuřice na poli poblíž Hulína. Přesnou příčinu smrti už pitva neobjasnila, mimo pochybnost je ovšem zlomenina spodní čelisti a sexuální motiv činu.
15. září 1989, asi dvacet kilometrů od Zdounek. našli v říčce Haná nahé tělo 261eté Elišky Semelové. pohřešované dva dny. V Kunovicích navštívila kadeřníka, poblíž nádraží ČSD prý nastupovala do nákladního vozidla. To ji viděli naposledy. Také v jejím případě zahájil pachatel před rdoušením svůj útok ranou do hlavy.
Svého času - viz kapitola VRAŽDA PRES KOPÍRÁK - vedly úvahy detektivů směrem, zda obě dívky nemá na svědomí muž. který v prosinci 1994 zavraždil na zdounském hřbitově starou ženu. Posléze byl však jako možný pachatel vyloučen.
„Máme jiný tip," řekl mi jeden z brněnských kriminalistů. „V červenci 1992 došlo u Slušovic k pokusu vraždy na Petře Veselé. Tak jako v případě Šebečkové a Semelové vedl pachatel útok na hlavu, coby vražedný nástroj mu měl posloužit šroubovák a žulová kostka. Odtáhl Petru do kukuřičného pole. sadisticky s ní nakládal a vyhrožoval jí. že ji oddělá jako tu první." Za tento pokus vraždy byl odsouzen k mnoholetému trestu odnětí svobody 361etý Ladislav Ďurech. už dříve trestaný sadista, který mj. pod pohrůžkou usmrcení nožem napadl a znásilnil ženu. kterou po činu přivázal ke stromu. Ze smrti Šebečkové a Semelové ho však nebylo možno zatím obžalovat pro nedostatek důkazů.
Jasno nemá jihomoravská policie ani v případě. který není ve zmiňované studii uveden. Mám na mysli zmizení 19 leté Michaely Čaníkové z Bílovic-Včelan (okr. Uherské Hradiště):
11.května 1990 se v místním hostinci zúčastnila oslavy kamarádových narozenin, krátce po jedné hodině ranní zamířila domů. Zbývalo jí pouhých 800 metrů. Jistá nedospavá svědkyně viděla v inkriminované době Michaelu, jak rozmlouvá s řidičem osobního vozu. Zřejmé jí nabízel svezení. Z gestikulace dívky bylo patr- né, že odmítá. Nicméně domů už nedošla.
A severní Morava? Od 11. srpna 1984 pohřešovali rodiče 18 letou Pavlu Kučerovou. V kritický den cestovala do Zábřehu na Moravě, vlakem dojela do Hranic. Našli ji až za dva roky v lese u obce Kladeruby ve vsetínském okrese. Pro zbědovaný stav pozůstatku nedokázali soudní lékaři určit příčinu smrti.
11.června 1986 byla v katastru obce Příbor v okrese Nový Jičín nalezena mrtvola ing. Marie Votoupalové (nar. 1954). nezvěstné od 31. 10. 1985, kdy odešla ze zaměstnání. Poloha těla připomínala předchozí případ. V pitevním protokolu se mj. hovoří o opakovaném průstřelu hlavy. Stop byl pro ing. Votoupalovou oblíbeným způsobem dopravy.
23 letá Šárka Smočkova cestovala poslední den svého života, 17. března 1989, za svým snoubencem do Rožnova pod Radhoštěm. Nedojela však a druhý den ráno bylo její tělo nalezeno u mostu při odbočce na Střítež ve vsetínském okrese. Brutální pachatel jí zasadil více než třicet ran nožem, vedených i do obličeje.
28 letá Šárka Víchová přežila svou jmenovkyni o pouhé čtyři měsíce. 30. července odjela s neznámým společníkem z petřkovické restaurace. 16. srpna 1989 vyplavalo její tělo poblíž jezu na řece Opavě v Ostravé-Třebovicích. Způsob usmrcení: ubodána více než šedesáti ranami nožem.
Na základě svědectví hostů z restaurace se podařilo sestavit popis pravděpodobného pachatele i jeho vozu. Jako by se poprvé na kriminalisty usmálo štěstí... „Žádné štěstí! Případ Víchová byl pro nás naopak smůlovatý." odporuje ppik. JUDr. Jiří Pščolka. „Všechny síly jsme vrhli na identifikaci onoho společníka a řidiče. Prověřili jsme asi 2.500 aut, mnohokrát opakovali výzvu s jeho popisem. Marné. K dovršení všeho, s odstupem dvou let. jsme se dozvěděli, že jistý svědek nalezl krátce po vraždě v jedné ostravské popelnici doklady Šárky Víchové. Bál se to však oznámit.
Samozřejmě, že jsme začali v místě nálezu pátrat, po takové době to však bylo hledání jehly v kupce sena." Severomoravští kriminalisté podezírají z autorství tří vražd člověka, u něhož zajistili prsten jedné z obětí, který měla poslední den svého života prokazatelné na ruce. Jsou i další poznatky a nepřímé důkazy, svědčící proti dnes už bezmála padesátiletému muži ze Vsetínska, mimochodem řidiči a nékolikrát trestanému člověku za majetkové a násilné trestné činy.
Důkazní materiál nebyl dostačující k tomu, aby bylo možno postavil dotyčného pána před soud." dodává ppik. František Vacátku.
To však neznamená, že jsme polevili. On ví o nás. my  o něm." Pro koho bude hrát čas? 
P. S. Během debaty přišla řeč i na nepoučitelnost stopařek. Ppik. Pščolka mi posloužil dvěma zajímavými příhodami: „Nedávno jsem zastavil dívce, studentce právnické fakulty. Stála na místě, které považuji za obzvlášť nebezpečné. Mávala na mě. ale když jsem přibrzdil, její zářivý úsměv rázem vyhasl. Poznala na- še auto. Byla to totiž moje dcera.
Taky jsme měli případ, kdy ohrožená dívka vyskočila za jízdy z auta. Dovedete si asi představit. jak byla odřená! Hovořila o svém zážitku jako o něčem, co se už nesmí nikdy opakovat. Uplynul velice krátký čas a setkali jsme se na silnici - kde stopovala. Je, to jste vy, povídá mi. Vás bych tu nečekala. Řekl jsem jí, že naše pocity jsou zcela totožné."

39. PŘÍBĚH MIKULÁŠSKÉ NOCI (1984)

 „Od rána 6. prosince 1984 popadával sníh. mráz minus čtyři stupně. Ani jsme se nestačili v kanceláři ohřát a už nás operační hnal do starých Vršovic, do tehdejší Rybalkovy ulice." listuje svým deníkem bývalý policejní lékař pplk. MUDr. Karel Vomáčka. (Právě na základě těchto memoárů jsme spolu napsali knížku DOKTORE, VRAŽDA. JEDEME.', svým způsobem chronologický přehled vražd v Praze a jejím okolí v letech 1978-1994.) Na dvoře pavlačového domu leželo od pasu dolů obnažené tělo asi dvacetileté dívky. Dle všeho znásilněné a uškrcené."
Ludmila P. bydlela spolu s rodiči v domě. Předchozího dne se zúčastnila mikulášské oslavy v zaměstnání v centru Prahy. Pár kroků od spásných dveří bytu se potkala se svým vrahem.
Vyšetřování vedl Jiří Markovič. známý mj. z případu pětinásobného sexuálního vraha Hojera. První dny prý vypadalo pátrání po pachateli dost špatně. Pak se ale kriminalistům promítlo jedno podezřelé jméno hned dvakrát:
11. prosince získali svědectví od jedné paní, která kritického večera věnčila nedaleko potoka Botič svého pejska. Ten objevil a vyštěkal v křoví ukrytého muže. jistého Kadlece, známého obtěžováním kolemjdoucích žen. Zmiňované křoví i místo vraždy Ludmily P. bylo jen na dohled od bydliště podezřelého muže!
Druhý poznatek vyšel z prověřování známých firem. O tom. že Kadlec není žádné neviňátko, svědčila příhoda z 9. 11. 1984, kdy ve Františkánské zahradě rdousil 61 letou ženu.
12. prosince byl 29 letý Jaroslav Kadlec vzat do vazby jako podezřelý z vraždy Ludmily P. Nedlouho poté čin doznal: Pozdě v noci se do křoví u Botiče zase vrátil. Uviděl procházet kolem dívku, kterou znal od vidění. Vydal se za ní, dostihl jí v průjezdu domu a dožadoval se důvěrnosti.
Startovacím momentem jeho agrese prý byla dívčina opovržlivá věta: „Co bych s tebou dělala, ty impotente!" Kadlec - posouzený odborníky jako primitivní psychopatická osobnost, s agresivitou prolínajicí se do sexuální oblasti, s řadou náznaků sadistických tendencí - byl odsouzen k 23 letům kriminálu. 
P. S. ..Pokud dívka inkriminovanou větu v průjezdu skutečně uvedla." říká plk. Jiří Markovič, byla by to nejhorší veta ze všech možných. Nejsem psycholog, vím. jak je těžké ženám pro tak kritickou situaci něco radit.
Kadlece - okolím i vrstevníky odmítaného až opovrhovaného - musela tato poznámka při jeho povahové struktuře rozběsnit. Ironizovat mužnost lze úspěšné snad jen v případě exhibicionisty. A ani tady bych na to příliš nesázel. Spousta pozdějších tvrdých násilníků a sadistů začala svou zločineckou dráhu právě obnažováním."

Zdroj: Viktorín Šulc